Pálení čarodějnic, Filipojakubská noc, Valpuržina noc, nebo také Beltine, nastává podle starobylých zvyků vždy v noci z 30.dubna na 1.května.
Jak věřili naši předkové, během magické filipojakubské noci vládly zlé a nečisté síly větší mocí, než jindy. O půlnoci byla jejich moc škodit největší a v této hodině bylo také možné nalézt zakopané, poschovávané a jinak ukryté poklady. Aby byl hledač v bezpečí, musel být ale náležitě chráněn talismany: svěcenou křídou, květem z kapradí a dalšími zajímavými instrumenty. O této „noci čarodějnic“, jak se jí dříve také říkalo, se raději připravte na oblohu plnou čarodějnic letících na sabat.
Ačkoliv jsou čarodějnice hlavním nadpřirozeným symbolem tohoto svátku až od éry inkvizičních procesů, zaslouží si jistě vlastní odstavec. Před sabatem se natíraly různými kouzelnými mastmi, aby mohly létat na košťatech z jasanového dřeva a vrbových a březových proutků. Na sabatu nechyběla nádoba s jedy, kotel plný hadů a žab a další dobové specialitky. „Čarodějné kolo“ se tančilo pozpátku a vládla mu volená královna reje. Jídla vypadala lákavě, ale byla bez chuti a nezahnala hlad. Nakonec se čarodějnice proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata, a chlubily se, jak za poslední rok uškodily lidem.
Lidé se před čarodějnicemi chránili zapalováním ohňů na vyvýšených místech, mladíci se pak bavili vyhazováním zapálených košťat, někde proto, aby čarodějnici uviděli, jinde proto, aby ji srazili k zemi. O úspěchu jejich konání dnes můžeme pouze spekulovat, počty sražených čarodějnic ani popálených mladíků se pochopitelně nedochovaly. V každém případě jsme ale už docela blízko u dnešní podoby tohoto svátku.
Organizace moderních oslav příchodu jara, pálení čarodějnic, se ve Vlastibořicích již tradičně ujali hasiči místního SDH. Program se od toho „sabatového“ mírně lišil: přibyly dětské soutěže, lampionový průvod a opékání uzenek (které vypadaly nejen lákavě, ale také dobře chutnaly a dokonce i hlad zahnaly). Stejně jako čarodějnice kdysi jsme volili „královnu reje“, nebo, chcete-li, soutěžilo se o nejlepší čarodějnickou masku. Posledním oficiálním bodem programu bylo zapálení hlavní vatry.
Soutěží pro nejmenší se ujaly místní teenagerky spolu s dalšími dobrovolníky. Střílelo se lukem, chodilo s pingpongáčem na lžičce, zakusovalo do visících jablek… a nakonec bylo vyvinuté úsilí náležitě oceněno sladkými odměnami.
Zatímco soutěžící a jejich rodiče zaháněli hlad a žízeň připravenými buřtíky a nápoji, skončila slunci jeho denní šichta a organizátoři mohli začít rozdávat a rozsvěcet lampiony na nejmenšími netrpělivě očekávaný průvod.
Po návratu průvodu zbýval už jen zlatý hřeb programu.
Jak se při zapalování hlavní vatry ukázalo, hasiči neumí jen dobře hasit, ale i kvalitně zapalovat. Hovor rychle utichl a vysoké hučící plameny většinu z nás svou magickou mocí přinutily alespoň na chvíli zastavit a zarozjímat nad podivnostmi této výjimečné noci.
Zima je definitivně pryč.